Farewell [Czech translation]

[Gabriel]

Dny přišly, zimy odešly,

a my jsme dováděli jako sourozenci v Ráji.

Byl jsem tvůj rytíř, držel jsem se tě

jako bratr, když jsem viděl tvé uplakané oči.

Uběhlo to a my jsme si museli dát sbohem.

Zírali jsme na mraky na nebi,

děti – tak malé a smutné.

Doufali jsme, že nám svatí jednoho dne pomohou

znovu se sejít.

Klíč od aleje snů držím

stále v rukou.

Čas mi říká, že se mám rozloučit,

ale bylo mi jasné, že se tomu budu hrozně bránit

a vím: že

to zkusíme někdy příště, uvidíme,

někdy příště, až se už vůbec

nebudeme muset loučit.

[Anna]

Nevlastní bratře, pověz mi, kde jsi byl,

když mě odvlekli na tohle zapadlé místo.

Křížek – mi vzali

kvůli tomu, že léčím pomocí modliteb a bylinek.

Teď čekám na ten den, kdy mě spolykají plameny.

[Gabriel]

Uvízl jsem v kleci zoufalství.

V mém srdci je stejně jako v kláštěrní cele tak pusto a prázdno.

Ale ani svěcená voda mě nepřinutí

na tebe zase zapomenout...

Čas mi říká, že se mám rozloučit,

ale bylo mi jasné, že se tomu budu hrozně bránit

a vím: že

to zkusíme někdy příště, uvidíme,

někdy příště, až se už vůbec

nebudeme muset loučit.

[Lugaid]

Žádné loučení nemůže být tím posledním,

jestliže se toužíte vidět znovu...