Dávné lásky

Hana:

Někdy se mi zdává,

že je slyším znít,

stříbrnými hlásky

spolu šeptají…

Naše dávné lásky

kam jen chtěly jít,

než je osud roznes'

větrem po kraji?

Karel:

Toulají se v hájích,

tančí na loukách,

jiskří jarní rosou,

ohněm dýchají.

Vstoupí nohou bosou

večer na tvůj práh

a dlouho, dlouho,

dlouho šeptají…

Karel: Tiše stůj a poslouchej,

Hana: i tady někde musí být

Karel: písně snů a zázraků,

Hana: lásek i hvězd,

Karel: písně cest i tuláků.

Hana: I tady někde musí být.

Karel: Chci své písně žít

a mít svůj sen, svou tvář.

Slyšíš, vlétá

branou světa.

Vítej, lásko,

tady jsem!

Chci své písně žít

a mít svůj sen, svou tvář.

Karel: Slyšíš, vlétá

Hana: branou světa.

Karel: Vítej, lásko,

Oba: tady jsem!