Les Métamorphoses du vampire [Czech translation]

Ta žena, jejíž rty jsou plody jahodové,

rozvlněná jak had když po hladině plove

a ňadra věznící v železné kostici,

vydechla vyznání po pižmu vonící:

"Mám stále vlhké rty a dobře vím, můj Bože,

jak tíhu svědomí rozptýlit v hloubi lože.

Má ňadra nádherná pláč znají utěšit

a v starcích dětský smích dokážou probudit.

Dovedu nahradit, tomu, kdo zří mě nahou,

lunu i hvězdný třpyt, bloudící nocí vlahou.

Jsem, drahý znalče můj, tak znalá v rozkoších,

že octne-li se muž v mých pažích obratných,

či nasytí-li se ňader, jež pokousal mi,

těch ňader bázlivých i výbojných však velmi,

pak na mých matracích láskou i omdlévá

jak anděl nebeský, jenž peklu duši dá."

Když ze mne vysála všechno do morku kostí

a já se obrátil v lenivé ochablosti,

abych jí navrátil polibek, tu jsem zřel

jenom odporný měch, v němž lesklý hnis se chvěl.

Hned oči zavřel jsem, tou hrůzou omámený

a když pak otevřel jsem je, dychtivý změny,

neměl jsem po boku svém loutku obrovskou,

jež zabloudila sem na náš svět náhodou,

leč trosky kostlivce. A ty vedle mne leží,

chrastíce právě tak jak korouhvičky věží,

či jako štíty, jež ve vichru za zimy

hlučně se kývají nad vchody temnými.