Je chrámem příroda, kde živé sloupy jsou
A z hloubi nesou výš zmatená slova bolu;
Člověk tam prochází jen háje ze symbolů
Jež zrakem důvěrným naň hledí nejednou.
Jak echa předlouhá, jež zdaleka se mísí
V jednotu hlubokou a temnou pro úkaz,
Obšírnou jak noc a jako plný jas,
Zvuk, vůně, barvy t´ž včas odpovídají si.
A vůně svěží jsou tak jako těla dětí,
Zelené jako luh, sladké jak hoboje,
- A jiné vzrušují, jsou štědré, triumf světí,
S expansí předmětů, v nichž nekonečno je:
Tak ambra, kadidlo, benzoe, pižma dech,
Jež slaví nadšení ducha i smyslů všech.