Песня про белого слона [Pesnya pro belogo slona] [Czech translation]

Žili byli v Indii od pradávných časů

divocí šedí sloni ohromných rysů,

sloni si loudali po džunglích bez cíle,

jeden z nich však byl bílý nezvykle.

Dobrým okem, tichým mravem se odlišoval

a ušlechtilé zbarvení třímal.

Mezi svou sloní rodinou,

byl, samozřejmě, bílou vránou.

A vládce Indie, byla doba,

Mně z úcty daroval slona.

„K čemu je mi slon?“ zeptal jsem se jinověrce,

A on řekl: „Slon má veliké srdce.“

Slon mi dělal purkle a já mu úklon,

Hlas můj byl nezlý a tichý,

Protože ten samý bílý slon,

Byl doopravdy bílou slonicí.

Překrásně jsem vypadal na hřbetu sloním,

jezdil jsem si po Indii, kraji čarovným,

ach, kde jenom jsme spolu nebloumali,

a o samotě si skvěle rozuměli.

A chodívali jsme po nocích pod něčí balkón,

na dámy pak čekalo sloní překvapení.

Musím vám říct, že ten bílý slon,

byl neobyčejně muzikální.

Mapu Indie jste už někdy určitě viděli,

víte, že nejednu řeku byste tam nalezli,

se slonem jsme si tak pochutnávali na mangu

a jaksi se ztratili v bedrách Gangu.

Bez přestávek jsem řeku prohledával nejednou,

a nenávratně si poškodil zdraví,

A potom mi řekli: "Tvůj bílí slon,

potkal bílé stádo sloní."

Dlouho jsem bědoval, ale tu náhle,

mně znovu daroval slona vládce Indie,

je jim ozdoba na holi,

bílý slon, ale z kosti sloní.

Říká se, že mít sedm slonů je dobrý tón,

na skříní, jako ochrana od neštěstí,

jen ať si v bílém stádu loudá bílý slon,

jen ať nepřináší lidem štěstí.