Звезда По Имени Солнце [Zvezda po imyeni Solntse] [Czech translation]

Bílý sníh, šedý led

na popraskané zemi.

Jako deka zastláno na ní

je město v dopravní smyčce.

A nad městem plují oblaka

zakrývaje nebeský svit.

A nad městem je žlutý dým.

Městu jsou dva tisíce let

prožitých pod svitem hvězdy

jménem Slunce...

A dva tisíce let trvá válka,

válka bez zjevných příčin,

válka - těla mladých.

Léky proti vráskám.

Rudá, rudá krev.

Za hodinu už jenom země,

za dvě z ní rostou květiny a tráva,

za tři je opět živá

a zahřátá paprsky hvězdy

jménem Slunce...

A my víme, že tak to bylo vždy -

že osud miluje víc toho,

kdo žije podle zákonů druhých

a kdo má umírat mlád.

On si nepamatuje slovo "ano" nebo slovo "ne",

on si nepamatuje na hodnosti nebo na jména.

A je schopen dosáhnout na hvězdy,

nevědouce, že je to sen.

A spadnout zahřát hvězdou jménem Slunce.